Sedím na betonovém schodu. Hlavu schovávám v dlaních. Nepřijel.
„Co se děje?“ ozve se za mnou hlas mého učitele.
Den volna
Konečně nastává den, kdy máme volno. Po týdnu praktikování všemožných i nemožných jógových pozic jsem ráda, že s manželem vyrazím do ulic indického Rishikéše.
Nadšeně vyběhnu na dvůr ášramu. Každou chvilkou by měl být tady!
Když ani po dvou hodinách neslyším přijíždět tuktuk, jsem ztracená.
Zmizelý kontakt
„Máš na něj číslo?“ ptá se mě učitel.
„Nemám, nekoupili jsme si indickou simkartu.“ popotahuji.
„Máš číslo do hotelu, kde bydlí?“
„Nemám, to nás vůbec nenapadlo.“
„Víš, jak se ten hotel jmenuje?“ vyptává se Hari dál.
„Nevím, bydlí u nějakých lidí,“ krčím rameny a připadám si jako hlupák.
„Ach tak. Víš, kde to ubytování je?“ snaží se mi pomoct ze všech sil.
Možná, že bych si vzpomněla na cestu. Šla jsem se přece s Jonym první den ubytovat.
„Fajn, vem si to a jedeme!“ zavolá Hari a hází mi helmu na motorku.
Výlet
Snažím se zaplašit všechny černé myšlenky. Nasedám na stroj a nechávám se unášet nočním městem.
Ta vůně…
Pach, který se vryje do mysli a už ji nikdy neopustí. Po silnicích přechází krávy. Všichni jsou s nimi sžiti. Krávy jsou součástí společnosti. Doprava proudí plynule, i když se neustále ozývá troubení, kterým na sebe upozorňují. Nejsou potřeba žádné předpisy, a přece to funguje.
Jak matoucí pro západní mysl.
Vedle silnice hoří oheň. O kus dál leží člověk v prachu. Očividně je mrtvý. Nad ním se nahýbají dvě postavy a přikrývají ho.
Všichni jsou klidní.
Smrt zde není odsouvána na okraj. Žijí v ní i s ní.
Nasávám tu podivnou vibrující energii.
Těsně vedle
Přijíždíme k místům, které si vybavuji z příjezdu. Ukazuji Harimu kudy má zatočit. Dostáváme se do úzké štěrbiny mezi domy. Tohle není ulice. Sotva se tam s motorkou vejdeme. Konečně rozpoznám dům.
„To je on!“ volám vzrušeně. „Tady bydlí!“
Zazvoním na zvonek, ale nikdo nevychází. Všechna okna jsou zavřená.
Náhle se ozve indické halekání. Jakmile zvednu hlavu k neúnavnému proudu slov, zjistím, že na mě gestikuluje žena. Mám jít o dům vedle.
Ty jsi tady?
Uf, spletla jsem se!
Stisknu další zvonek. Vykoukne Indka. Skoro nedokážu promluvit. Vzrušeně ukazuji na sebe a říkám slovo „manžel“. Pouští mě dovnitř. Stoupám krok za krokem po schodech a modlím se, aby tam byl.
Zabouchám na dveře. Ticho. To není možné! Kde jsi?
Najednou se ozve šramot.
„Ty jsi tady?“ usměje se manžel od ucha k uchu ze dveří. „Já se cestou ztratil!“
Pomáhám ženám posouvat hranice a vidět reálné výsledky na svém těle. Ukazuji cestu jógy, u které probudíš svoji radost a energii. Skrz uvědomění svého těla v dynamickém pohybu snadno dojdeš k závěrečnému zastavení, uvolnění a klidu.
Mou vášní je ukazovat, že dokážeš víc, než si myslíš. A tak skrz pohyb lehce překročíš mylné přesvědčení o sobě, a dostaneš se do hluboké relaxace i tiché meditace. Vyzkoušej online kurz dynamické jógy a získej své tělo zpět.
Chceš se o mně dozvědět víc? Přečti si více o mně.