Když jsem před deseti lety přišla na svojí první hodinu jógy, myslela jsem, že jsem se už definitivně zbláznila. Zašedlá suterénní místnost nepřipomínala prostor, kde bych chtěla strávit pět minut, natož hodinu. Co tu sakra dělám?
Věčná nervozita
Úmysl je jasný. Zbavit se nervozity, která mě zaplavuje při každém koncertě.
Chci konečně ovládnout své tělo, které na veřejnosti propadá podivný křečím, a já se místo hudby soustředím na udržení smyčce.
I když na pódium přichází žena pevným krokem, s vysoce zdviženou bradou a lehkým úsměvem, uvnitř se odehrává boj.
Přemlouvám své ruce, aby spolupracovaly a opět mám pocit prohraného duelu. Při každém závěru zažívám muka a potupu.
Potlesk mi připadá jak politování malé holčičky, která se uvnitř hroutí. To musí skončit! Jinak mohu okamžitě projít dveřmi psychiatrické ordinace!
Prvotní seznámení
Rozkládám si půjčenou podložku v nejzadnějším rohu místnosti.
Ručník jsem si nevzala, a tak raději nepřemýšlím nad tím, kdo všechno nechal ukápnout své tekutiny do hlubin jógamatky.
Pozoruji podivné lidi, kteří plní prostor. Usmívají se a zdraví s lektorkou v přední části. Hlavně zůstat neviditelná…
Učitelka zapaluje svíčku. I když je dopoledne, potřebovala by jich alespoň dvacet, aby přivedla trochu světla do ponuré místnosti.
„Spojte ruce před hrudníkem a poděkujte si prostě za to, že jste,“ zazní.
To je zajímavé. Ačkoliv se v mé mysli odehrává nekonečný dialog mezi mnou a… mnou, přestože má hlava dokáže produkovat živé obrazy neexistujících situací, nikdy mě nenapadlo si poděkovat. Má to okamžitý účinek. Do očí se mi hrnou slzy. V propůjčené podložce přibude pár nových kapek.
Stopy slona
Celou lekcí procházím s lehkostí slona.
Nemůžu uvěřit do jakých lidských kreací je možné poskládat končetiny. Jsem zpocená na místech, o kterých jsem neměla tušení.
Ta podivná ženská vpředu chce, abych sjednotila dech s pohybem.
„Koncentruj mysl na své tělo. Zůstaň jen sama se sebou, přes sjednocení pohybu a dechu,“ řekne mi do ucha, když opravuje rozpětí mých paží, které se klepou víc než při koncertě.
Tak určitě… Jsem ráda, že vůbec stíhám dýchat, natož sjednotit něco s čímsi.
Zastavení bláznivé opice
„Poslední Čaturanga,“ ozve se kýžená věta.
To divné slovo na Č je totiž pomalý klik s lokty u těla a za tuhle hodinu jich máme za sebou víc než dost.
„Přejděte do pozice mrtvoly a uvolněte se,“ zní další instrukce.
Natahuji paže podél těla, otáčím dlaně vzhůru a zavírám oči. Najednou je lehké pozorovat svůj dech. Cítím své tělo, které se propadá do země. Je mi krásně. Přes všechno soustředění směrem k tělu, přestala bláznivá opice v mé hlavě chvilku produkovat smyšlené scénáře. A tak přichází uvolnění.
Tělem prochází jemná vibrace, možná třes, a já jsem schopna nezaujatého pozorování.
Vědomé pozorování přináší uvolnění
Po čase praxe si uvědomuji i malíček u nohy.
Pozoruji, jak příval myšlenek přináší napětí. Každé odpojení od sebe mohu zaznamenat v určité části těla.
U vzpomínky na jídlo mi zatuhne krk, kdežto u náročnější smyšlenky zatínám čelist, lýtka, ramena. Toto uvědomění mi poskytuje hřejivé objetí.
Jakmile se zaměřím na určitou část těla, nastává uvolnění. Pozornost směrem k dechu rozplývá všechny pochybnosti.
Dostávám se do momentálního prožitku, a právě zde se nic neděje.
Pouze dýchám, pouze jsem.
Tady je můj život, zde je má rodina a přátelé. Dokážu se skutečně radovat, plakat i prožít neuvěřitelný vztek.
Překročit svůj práh
Přichází den, kdy jsem schopna postavit se před filharmonii a vyprodaný sál a zahrát s lehkostí. Užít si koncert a vnímat nehmatatelnou interakci, která probíhá mezi mnou a publikem.
Cítit až do poslední kůstky své dýchající tělo. Vnímat hudbu, stát se hudbou. S radostí a nadhledem.
Vraťte se každý den zpět domů, zpět do svého těla.
Po celém dni odložme nahromaděné náklady a zůstaňme jen sami se sebou.
Můžeme objevit tajemná zákoutí, zapomenutou radost a klid.
Posaďte se ve svém křesle, zhluboka se nadechněte a spojte se s vaším tělem. Srze svůj dech a uvědomění.
I přes malé krůčky dosáhnete velkých výsledků.
Pomáhám ženám posouvat hranice a vidět reálné výsledky na svém těle. Ukazuji cestu jógy, u které probudíš svoji radost a energii. Skrz uvědomění svého těla v dynamickém pohybu snadno dojdeš k závěrečnému zastavení, uvolnění a klidu.
Mou vášní je ukazovat, že dokážeš víc, než si myslíš. A tak skrz pohyb lehce překročíš mylné přesvědčení o sobě, a dostaneš se do hluboké relaxace i tiché meditace. Vyzkoušej online kurz dynamické jógy a získej své tělo zpět.
Chceš se o mně dozvědět víc? Přečti si více o mně.